Astrální cestování

Možností při lucidním snění může být pokus o překonání hranic, které jsou ve fyzickém světě pro nás dané a nepřekročitelné.

Lucidita ve snu je tak považována za jakýsi fyziologický lapsus, vědomí má během spánku víceméně spát. Je to jako když zůstanete dlouho vzhůru a místo toho, abyste si svítili lampičkou v jedné místnosti, máte rozsvícený celý dům – když je noc, tak se nemá zbytečně svítit.

Znáte to : většinou se nám sen tak nějak přihodí. Něco se před naším vnitřním zrakem odehrává, když vědomí spí a je vzhůru jen jeho malá část, kterou vnímáme sen. Tu a tam ve snu něco uděláme nebo proneseme, ale to je tak asi všechno. Děj se na nás valí. Sen je událost, tedy něco, co se nám uděje. Tou hranicí, kdy se ze snu, události během spánku, stane zážitek, který si můžeme užít a leccos i zažít vlastním přičiněním, je míra bdělosti vědomí. Stav, kdy si plně uvědomujeme, že sníme, a můžeme ovlivňovat snový děj, nazýváme lucidním vědomím.

Naše běžné vědomí ve snu – snové ego – je pro potřeby snu velice zúžené. Má omezený přístup k paměti, nemá rozsah našeho běžného já. Má jen ty vlastnosti a schopnosti, které jsou relevantní pro konkrétní sen. 

A je to tak v pořádku, právě analýza snového ega může být významným vodítkem pro dekódování snu. Když ve snu (nelucidním) moc přemýšlíme, je to známka toho, že máme moc silné ego vědomí, které si neodpočine ani v noci, je neustále zaměstnáno přemírou zařizování a každodenními úkoly. 

Vypovídá to spíš o naší neschopnosti vypnout a usnout s čistou hlavou. Pravděpodobně máme silnou potřebu vše kontrolovat a zdůrazňujeme svou rozumovou stránku. Takže příliš silné ego vědomí zaplaší nesmělou archaickou vrstvu naší duše, která se neprosadí ani v noci.

Lucidita ve snu – dobře, nebo špatně?

Pohled západních psychologů na luciditu (jasnost) vědomí ve snu se různí. Přístup, který lucidní vědomí příliš neakcentuje a takříkajíc pouze „bere na vědomí“, vychází z toho, že hlavní přínos snu spočívá v materiálu, který k nám bez našeho přičinění přijde z nevědomé oblasti – tedy neznámé prostředí, co říkají a dělají cizí osoby ve snu. Že největší hodnotu má právě to, co nemůžeme ovlivnit, tedy vše kromě toho, co dělá a co si myslí snové ego. 

Například Jana Heffernanová píše, že je to jako kdyby k vám přišel někdo na návštěvu a vy mu neustále skákali do řeči. Mít ve snu „příliš vědomí“ je tedy něco skoro neslušného, ehm, kontraproduktivního.

Noční můry

Vedle zábavy může člověk v lucidních snech najít i pomoc. Zvláště pokud trpí nočními můrami. Když si jedinec uprostřed hrůzného snu plně uvědomí, že vše, co právě zažívá, je pouhý sen a nikoli reálná hrozba, dává mu to příležitost se svému pronásledovateli či hrozbě postavit. Nejčastěji stačí se tomu podívat zpříma do očí a říci: „Jsi jen výplod mého mozku a já si s tebou můžu dělat co chci!“. Po takovémto ovládnutí snu se hrůzostrašná postava velmi rychle změní na něco zcela neškodného a často i komického. Celý sen tak nabere úplně jiný směr a z děsivého či stresujícího zážitku se najednou stane velice příjemná a osvobozující zkušenost. Člověk pak není po probuzení frustrován z vyhrocené a bezvýchodné snové situace, ale je plný pozitivní energie a sebevědomí z toho, že překonal nejen svou noční můru, ale vlastně i sebe sama.

Duchovno

Vedle zábavy a překonávání nočních můr je lucidní snění často používáno i jako prostředek k duchovnímu růstu. Z tradičních náboženství zmiňuje lucidní snění především tibetský buddhismus, ale i súfismus, což je esoterická forma islámu. Z nových spirituálních směrů, tzv. „New Age“, je to pak určitě Carlos Castaneda a řada dalších autorů, kteří se věnují různým duchovním aspektům lucidního snění.

Existuje například nemalá skupina lidí, kteří tvrdí, že jsou schopni opustit své fyzické tělo a zažít tzv. OBE. Out-of-Body-Experience, neboli mimotělní zážitky, jsou založeny na existenci astrálního těla, které je schopno se oddělit od těla fyzického. Tento fenomén je velice často spojován s lucidním sněním. Snící lidé popisují, že jsou po navození lucidního snu schopni vystoupit ze snového světa a vstoupit do světa reálného. Na rozdíl od lucidního snění ale nebyly tyto praktiky dosud vědecky prokázány.

Jediná klasická duchovní tradice, která systematicky a do hloubky pracuje s technikou lucidního snění je tibetský buddhismus. Tibetská snová jóga se snaží pomocí meditativních technik navodit lucidní sny, se kterými dále pracuje. Snová jóga se v zásadě snaží různými technikami využít zážitků ze snového světa tak, aby praktikujícímu pomohly na jeho duchovní cestě v bdělém životě, ale i po smrti. Doslovný překlad slova Buddha je “probuzený”  a tak nepřekvapí, že se buddhisti snaží probudit nejen ve svých snech, ale i v bdělém životě, který nakonec také považují za jistý druh snu, jenž je třeba prohlédnout a ovládnout.

Sebezdokonalení

Jedna z vědecky prokázaných funkcí snů je i funkce tréninková. Ve snech často řešíme stejné či podobné problémy jako v denním životě. Ve více studiích se ukázalo, že člověk, který intenzivně provádí určitou činnost a následně o ní sní, má druhý den v dané činnosti mnohem lepší výsledky, než člověk, kterému se o ní nezdálo. V těchto testech se nejčastěji používají sportovní simulátory nebo počítačové hry, na kterých se snadno měří míra zlepšení.

V lucidních snech lze potenciál sebezdokonalení naplno využít díky tomu, že si můžete vybrat činnost, kterou chcete trénovat. Nejste tedy omezeni pouze tím, co Vám doporučí Vaše podvědomí, ale máte plnou kontrolu nad snem a tedy i nad trénovanou činností.

Stephen LaBerge ve své knize zmiňuje případ studenta hry na lesní roh, který trpěl nadměrnou trémou a před velkým publikem hrál jen s velikými obtížemi. Zkusil proto několik nocí ve svých lucidních snech zasednout do koncertní síně a hrát úplně sám před snovým publikem. Nejenže ve svých snech necítil vůbec žádnou úzkost, ale dařilo se mu hrát stále více a více sebevědoměji. Na následujícím, tentokrát už zcela reálném, vystoupení s orchestrem podal výborný výkon a tréma mu jeho hudební vystoupení poprvé v životě nezkazila.

Jak lucidně snít